Tantra

Vše co dnes s velkým humbukem objevuje moderní věda, od celostní medicíny až po kvantovou fyziku, znala Tantra již před tisíciletími. Již Tantra věděla, že Vesmír je energetický fraktál, když učila, že podstatou všeho jsme my sami. Že člověk je obsažen ve všem a vše je obsaženo v člověku. Že každý muž je zároveň mužským božským aspektem vesmíru – bohem Šivou – a každá žena ženským božským aspektem vesmíru – bohyní Šakti. Dnes populární čínská medicína se částečně inspirovala v indické Ajurvédě a ta zase v Tantrickém učení. Sama Tantra se nikde nezjevila jen tak z ničeho nic. Tantra navázala na odvěké znalosti dávných šamanů o světě a jeho zákonitostech. Těchto informací se však chopila s důsledností, kterou by jí dnešní humanitní vědy mohly závidět. Výsledkem je učení prospěšné v každé lidské společnosti, v každé době a za všech okolností. Datace vzniku Tantrických učení není přesně známa. Nejstarší dochované písemné prameny pocházejí z počátků letopočtu, z jejich obsahu však lze usuzovat, že Tantra vyvinutá do vysoké úrovně již existovala nejméně 1 500 př. n. l., pravděpodobně však ještě dříve. Nové a nové informace posunují tento okamžik do stále rannější minulosti. Zejména však vznik Tantry nelze určit konkrétním datem, či ohraničit nějakým krátkým obdobím, protože se jednalo o pozvolný přechod z původních filosofií přírodních národů.

Za zmínku ještě stojí, že uchovávání Tantrických učení v písemných záznamech (tj. zhruba někdy na přelomu letopočtu) je spojováno s tím, že do té doby převažující úlohu žen-učitelek při předávání tantrických učení začínají přebírat muži-učitelé. A muži asi o něco více než ženy potřebují zanechat po sobě nějaký ten „pomník“ . . ;-) . . Pro tzv. civilizovaný svět bude znít jistě zajímavě až neuvěřitelně, že ony ženy-učitelky (vyučující uměním lásky a životní radosti samozřejmě „live“ – jak jinak tenkrát) požívaly v tehdejší společnosti nesmírné úcty a vážnosti. Protože každý člověk je ztělesněním boha a celý vesmír je jeden propojený celek, je potěšení člověka vždy zároveň potěšením boha. A co může být záslužnějšího a úctyhodnějšího, než vyučovat, kterak tvořit životní radost a činit šťastným celý vesmír.

Pravděpodobně netřeba naznačovat, k jakému výsledku bychom dospěli, pokud bychom srovnali tento pradávný postoj s postojem dnešní společnosti (s oblibou se označující za sexuálně liberální) k ženám vyučujícím v dnešní době obdobným způsobem uměním lásky a životní radosti. A přitom si tímto postojem dnešní společnost převelice škodí. Takový upjatý přístup se přenáší i do ostatních oblastí života. Většina společnosti potom celkově trpí nadměrnou mírou stresu, zdravotních obtíží, porodních komplikací a páry nejsou s to nalézat v partnerském soužití naplnění. Rozvodové statistiky mluví za vše. Nemluvě o tom, že neexistují žádné statistiky „rozchodovosti“ nesezdaných párů. Takové statistiky samozřejmě dost dobře vést nelze, ale v době, kdy se svatba stává čím dál větší raritou, je nasnadě, že rozvodové statistiky jsou jen špičkou ledovce představujícího nestabilitu partnerského soužití v dnešní společnosti. A přitom v čem jiném by měl muž představující mužský božský aspekt vesmíru nalézat plné životní uspokojení, než ve spojení se ženou představující ženský božský aspekt vesmíru a v čem jiném by jej měla nalézat žena, než ve spojení s mužem. V čem jiném, než v opětovném spojení dvou opačných pólů, které se nekonečně přitahují, v čem jiném než v opětovném dosažení jednoty, kterou vesmír před třinácti a půl miliardami let opustil, právě proto, aby mola být donekonečna prožívána radost z opětovného spojování.

Na vině dnešního neuspokojivého stavu je nezdravá upjatost ve vztazích mezi mužem a ženou. Tantra díky svobodomyslnosti a vědomé práci s přirozenou sexualitou umožňuje vědomě toto řídit a využívat k radostnému a láskyplnému partnerskému soužití. Díky úctě jak k partnerovi tak sám k sobě je tantrickým párům možno bez žárlivosti či výčitek se radovat ze všeho, co život jejich vztahu přináší, a právě díky tomu jsou jejich svazky mnohem stabilnější. A pokud mezi nimi přeci jen dojde k rozchodu, tak v naprosté pohodě a bez traumat.

Člověk je v některých ohledech trochu zvláštní tvor – pokud po něčem touží a chce, aby mu naplnění jeho tužeb bylo ku prospěchu, potom musí být schopen pohodově přijmout i tu alternativu, že k naplnění oněch tužeb nikdy nedojde. Musí být schopen dosáhnout vnitřní spokojenosti bez ohledu na vnější okolnosti. Pak teprve se mu toho vnějšího štěstí může dostat hojnou měrou a je schopen se z něho zdravě radovat. Jakékoli jiné toužení po vnějším štěstí je jen závislostní náhražka, jejíž uspokojení nikdy k naplnění nepovede, ale povede vždy jen k hledání další náhražky. To platí i pro partnerské soužití. Hledání toho jediného pravého partnera bez schopnosti radovat se z darů, které život nabízí tady a teď, je závislost na fantazii, s jejíž pomocí člověk škodí sám sobě. Tahle závislost znemožňuje vidět skutečné dary vesmíru. V případě ztráty partnera tento stav brání člověku pokračovat v dalším šťastném životě. Slovo „Aloha“ používané havajskými šamany (Kahuny) pro pojmenování lásky je shodné i pro pojmenování štěstí. Evropský pojem „nešťastná láska“ je pro ně něco nepochopitelného, naprostý protimluv a právem nechápou, proč se Evropané trápí v případě rozchodu nebo v případě, že se jim nedaří zlákat do svých sítí vytouženého partnera. Přece pokud nebyl vztah šťastný, tak to není Aloha. Pokud není šťastný jeden z partnerů, tak nemůže být šťastný ani ten druhý a není namístě se snažit takový vztah vytvořit nebo udržet. O něco takového usiluje jen ten, kdo se bojí, kdo si nevěří, kdo si sám sebe neváží a domnívá se, že usurpováním nějakého druhého člověka dojde jeho srdce štěstí. To je však jeden z nejfatálnějších omylů. Ten, jehož srdce není naplněno štěstím samo o sobě „zevnitř“, ten nenalezne štěstí „tam venku“ a to ani v podobě získání vysněného partnera. Ne nadarmo se havajským ostrovům říká ostrovy štěstí. Tyto a jim podobné teze znaly duchovní nauky většiny původních kultur. Znal je dokonce ještě i krátce po počátku našeho letopočtu gnosticismus (původní neinstitucionalizované učení Ježíše z Nazaretu). To však pouze do doby, než se instituce rozhodly nauku lásky zneužít k ovládání lidu tím, že nahradili radost strachem a lásku sebepopřením. Strach samozřejmě nejvíce šíří jen Ti, kteří se sami nejvíce bojí, například že se o sebe nebudou umět postarat a proto pociťují potřebu zmanipulovat ostatní a kořistit z jejich práce. A nejlepším nástrojem k manipulaci je strach. Nesuďme je však za to. Kdo z nás může říci, že dokáže žít zcela beze strachu a nikdy se ani na okamžik neuchýlit byť k symbolickému pokusu o malinkatou manipulaci ? Naštěstí stejnou radostí, jako trvalé prodlívání ve stavu dokonalé blaženosti, je už samo nalézání cesty k této blaženosti, ta věčná hra Šivy a Šakti naplněná právě radostí z nalézání cest k opětovnému spojování a splynutí. Kam dohnal strach a žárlivost za posledních cca 1 500 let přirozenou sexualitu, je patrno na rozdílu, jakým je dnes vnímána mužská sexuální uvolněnost, která je téměř heroizována a ženská sexuální uvolněnost, která je naproti tomu silně peiorativizována. Je to samozřejmě i ku škodě mužů, kteří s odsuzováním ženských sexuálních dovedností před staletími začali ze strachu o své mocenské posty. S tantricky vzdělanou ženou může muž objevit orgasmus, který je mnohem víc než několikavteřinovým zachvěním svalstva v pánevní oblasti. S takovou ženou může objevit prožitky, které dalece přesahují omezení daná standardním časoprostorem. Ale vydá se dnešní žena cestou tantrického rozvoje při vědomí, že většina partnerů nebude chtít utvořit s ní celoživotní vztah, protože se jim bude hlavou honit „Kde se tohle naučila ? To se přece nedá naučit na internetu nebo vyčíst v knížkách. Ta musela mít chlapů – to musí bejt pěkná k . . ., co asi dělá, když nejsem doma ?“ - samozřejmě že nevydá. Raději bude žít „počestným“ životem, který dříve či později pohřbí zbytky její radosti ze života. Není to škoda ?

O Tantře i o starších filosofiích se často hovoří jako o tzv. „duchovní“ nauce a většinou je z tohoto označení cítit snaha odlišit ji od moderních nauk a od materialistického přístupu ke světu. Ale srovnáme-li poznatky Tantry, Ajurvédy, Čínské medicíny, Budhismu, Gnosticismu i šamanismu týkající se zdraví duše s poznatky moderní psychologie, zjistíme, že jsou tyto poznatky prakticky totožné, nanejvýše tu a tam používají mírně odlišnou terminologii. Slovo „duchovní“ by klidně mohlo být nahrazeno slovem „duševní“. Obsahem těchto nauk jsou v první řadě praktické rady, jak co nejpohodověji vycházet se svým okolím i sám se sebou a jak si utvářet co nejšťastnější život a dále postupy, jak pomoci člověku, kterému se to příliš nedaří. Jedná se o tisíciletími prověřené psychoterapeutické postupy podstatně účinnější než nejčastější otázka dnešních psychiatrických ambulancí: „Tak jak Vám zabraly ty antidepresiva?“

Nezbývá než zopakovat, že to co dnes zjišťujeme díky mnoha miliardovým výzkumům konaným v CERNU a jinde, už dávní šamani tak nějak prostě věděli. I bez megalomanských urychlovačů částic věděli, že na počátku všeho byla absolutní jednota bez času i prostoru, že podstatou všeho je informace a že celý vesmír je jedno nekonečné a přesto propojené silové pole a že každý člověk v sobě nese základní vzorec všehomíra. Jen porovnejte Teorii velkého třesku, Teorii relativity, Teorii jednotného vědomého pole, Teorii supersymetrického sjednocení, Teorii kvantifikace energií a vůbec kvantové pojetí časoprostoru a energie s tantrickým, budhistickým či gnostickým pojetím. Kromě odlišné terminologie zásadnější rozdíly nenajdete.

Přistupme tedy na to, že dnes uctívané trpitelství a sebeobětování nemůže ve fraktálním vesmíru nikomu doopravdy pomoci, ale naopak ve skutečnosti škodí, protože jediný způsob, jak být druhým prospěšný (což je u psychicky zdravého člověka přirozená potřeba), je způsob, který těší zároveň vždy i nás samé. Hledejme tudíž takové způsoby, které budou – jak se dnes moderně říká „win-win“.